Tentokrát na pardubickém závodišti měly naše ratolesti možnost ukázat, jak si poradí na rychlé a technicky ne příliš náročné trati. Jolana jela jedno kolo – 860 m. Na startu se seřadilo pouze pět holek… Bohužel Jolanu zradil dvakrát neobratný manévr soupeřky a spadla. Do cílové rovinky se řítila notně naštvaná a ubrečená, protože se jí při druhém pádu uvolnil štít z helmy. Pokoušela se ho při jízdě držet v ruce, ale někde na trati ho ztratila. Tak jí naskočily další vteřinky a nakonec dojela pátá, poslední. Nicméně neztrácí chuť dál závodit, příště preventivně bez kšiltu…
Aleš si svůj závod užil, jel krásně tempově, pral se s docela silným protivětrem a hlavně si hlídal nájezd do písku v první zatáčce. Při tréninku se mu totiž podařilo, že si tam „ustlal“. Když jsem ho viděla, jak poté zkušeně obhlíží inkriminované místo a zvažuje nejlepší možnost najetí do zatáčky, docela mne to pobavilo. Vzpomněla jsem si na Pepu Dresslera a jeho slova „Kdo nepadá, nezrychluje“. Mnohokrát jsme si ověřili jeho platnost… Na trati Aleše žádný soupeř neohrozil, pořádně prohnal předjezdce a získal další cenné zlato za tým Jaroslav Kulhavý Cycling Team.