Tak jako před týdnem,, celou cestu do na jih Moravy nám prší, posloucháme Chinaski, Jolana nám do toho zpívá a Aleš do lahve od vody bubnuje….přijedeme na místo činu a venku prší čím dál víc, trať postavená, ale na ní jezdí pouze….Svobodovi. Po krátké debatě v autě rozhodujeme, že trénink se ruší a přesouvá na sobotu ráno a vyrážíme směr sklípek, kde budeme bydlet. Se Svobodovýma, kteří přijíždí mokří a špinaví….za chvíli si děti hrají a my ochutnáváme dobrá vína….
Ráno rychlá snídaně a jde se na trať, trochu to klouže, sem tam bláto, ale není to tak špatné. Jedno kolo má 1300m a Aleš pojede se staršíma klukama 4 kola, Jolana s mladšíma holkama kola dvě.
Aleš se těší, moc. Statuje až z druhé řady, ale na tak dlouhé trati to nevadí. Spolu s ním jede 22 kluků. Na startu je s ním ale kluk, který je jeho vzor již dlouho, Jarda Kulhavý. Po startu Aleš jede hned do předu ale jedou pomalu, jede jich 6 plus Jarda. Před koncem prvního kola je vpředu Vojta Hendrych, Aleš a Jarda, který je pustil před sebe a šel si odpočinout před dalším závodem.
Hned ve druhém kole jde Aleš před Vojtu a tahá, v duchu si říkám, to je špatné, Vojta vždy Aleše namlel. Nicméně po druhém kole Aleš má náskok a pořád navyšuje. Po třetím kole má Aleš již jasnou zlatou ale jede pořád dál. V cíli má náskok 29 sekund před Adamem Smejkalem a Vojtou. Celkový čas pod 15 minut, těžký závod, super výkon.
Za chvíli po Aldovi jde na to Jolana, celkově s ní je na startu 18 holek. Start má super, ale hned jde před ní Laura Svobodová, její dobrá kamarádka, a suverénně jim ujíždí. Jola chvíli bojuje o 2, místo, ale pak se propadá na třetí, po nájezdu do 2.kola je třetí, ale čtvrtá ji sjíždí z kopce, Jolana špatně řadí. Přichází těžká podmáčená pasáž kde Jolana jde hodně ze sedla a snaží se držet 3. místo…..přichází kopec, Jola dupe ze sedla, jsem u ní blízko a vidím jak je soustředěná, hluboce dýchá, ale jede a navyšuje náskok a dojíždí si pro 3. místo. Super výkon, velký boj.
Tím ale závody a adrenalin nekončí. Po obědě se jede premiérový závod Junior Trophy Maraton, stejná trasa jako Fitka, 17 km, dva těžké výjezdy na vinice, 473m převýšení, nejlepší z dětí nad 10 let jedou pro ně dlouhý závod, závodí mezi sebou jako dospěláci, na startu jich je jen 22, ale mají již předem obdiv. Aleš se na to těší jako na Vánoce, přestože ví z minula, jak těžká to je trasa.
Já s Jolanou a Janou startujeme par sekund za nimi na Fitness jízdě, Jolana má hodně očekávání, ale neví jak moc se bude trápit na těch 17 km.
Závod Aleše víme jen z jeho vyprávění, hned na startu mu nejlepších pět ujelo, pletl se mu tam vůz pořadatelů, takže jel skoro celou trasu sám. Dojel celkově 6., 49:47, sedm minut za vítězem, ale vyhrál svoji kategorii (bylo jich tam 6) a odpoledne si šel pro druhé zlato.
Jolana jela jako ďábel, ale jen po první kopec, ten prďák nahoru vzal elán i Janě…tlačil jsem Jolanu co to šlo….až to už nešlo a museli jsme jit a tlačit kola. Na kopci krátká rovina a sjezd, Jolana v náladě a maká, Jana nás předjíždí. Já ale již věděl co bude následovat. Přeci jenom, rozhledna kde byla občerstvovačka, se staví na kopci, většinou na tom nejvyšším…
Opět jsem Jolanu tlačil, předjeli jsme Janu, ale pak jsme museli jít dolů, jako všichni. Na kopci Jolana naskočila a poslední kus k rozhledně jela, pak dala banán, jonťák a myslela si že je to již za ní. Jana dojela a moc nemluvila, vnutil jsem ji banán a jedeme dál (já jsem si dal dva panáky mandloňovice z okolních mandloní). Pak se jelo v blátě po vrstevnici, ale ono to moc nejelo, foukal vítr, Jolana začínala fňukat. Jana nás předjíždí. Pak sjezd dolů, Jolana ve stoje bere zleva Janu a valíme směr cíl. Sem tam ji zatlačím. Pak podjedeme dálnici a ….jako v posledních dvou letech, poslední 2 km jsou po poli, ale po třech dnech dešťů je to jaksi měkké…Jolana není schopná nic ujet, musím ji tlačit a už i mě docházejí síly, všichni finišují a Jolana se také snaží, posledních 500 metrů jede hrdě sama, ale jen já vím že celou cestu brečí že už nemůže. V cíli sklidí obdiv a je celkově 33. z 130 v čase 1:14:37, já hned za ní a Jana kousek za námi. Celkově jsme jako tým 4.!!!! Pro Jolanu nejtěžší závod v životě.
Musím říct, že jsme byli na děti opět hrdí, je neskutečné, jak se dokáží poprat sami se sebou. Takové dny jsou vzácné.
