Předpověď počasí nevypadala příliš příznivě. Byli jsme rádi, že jsme zaparkovali blízko. Vyndávali jsme kola a věci z auta, za několik desítek minut se měl Aleš vydat na trať.
Táta se podíval do kufru auta a na jeho tváři bylo možné pozorovat prudkou změnu z radostného na vystrašený a překvapený výraz. Pokračovat ve čtení „KPŽ Manitou Železné Hory – Chrudim“