Naše rodina se musela tentokrát rozdělit. Aleš jel ČP na Zadově, Jola chtěla bojovat o cenné body v seriálu závodů KPŽ na Orlíku. Už se moc těšila hlavně na svoji nejlepší kamarádku Lauru, byla zvědavá, jak bude vylepšená trať – byly slíbené i překážky. Původní trať – jedno kolo 950m byla pro holky a kluky v kategorii 7-8 let z organizačních důvodů nakonec zkrácená a bez překážek. Holky jely na dvě kola, musely překonat mini brod, pasáž v přilehlém lesíku s kořeny, ne příliš prudký výjezd mezi stromy, vše ve velmi ostrém tempu. Jola se držela po startu na čtvrtém místě, já ji držela palce, aby to „brambora“ nebyla. Nakonec se ji podařilo v lesíku jednu soupeřku předjet a udržet třetí místo. Poprvé jsem zažila, že byla před startem docela nervozní, sledovala svoje soupeřky, nezapomněla na rozcvičení…. Když se postavila na startovní čáru, nervozita opadla a byla maximálně soustředěná. Musím uznat, že má stále rezervy v řazení a technice – zkrátka si stále jezdí podle svého rozumu, nedá si poradit.
Po obědě jsme jako rodinný tým absolovali Fitness jízdu na 13 km, převýšení cca 350m. Jel s námi i Robert, z čehož jsme měly, my holky, velkou radost. Fitness jízdu jsme si užili, ačkoliv bylo extrémní horko a hodně se prášilo. Byly tam prudší výjezdy a sjezdy, jezdilo se po lesních cestách – necestách, částečně po starých silničkách. Jola si sice zpočátku vyčítala, že se na trať vydala, bývala by raději zůstala u bazénu, ale nakonec byla pyšná, že dokázala dojet do cíle bez cizí pomoci. Do žádného stoupání jsem ji netlačila.
